





Zařazeno: Blog | Autor: Fífa | 1 Komentář | 28.7.2011
Jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdy lidstvo nikdy nepřestanou udivovat. Mezi ně rozhodně patří různorodost chrápání mojí drahé babičky.
Obvykle, když jdeme s Terezkou spát do chaty, babička se probudí a mi tak máme reálnou šanci usnout dříve než ona a vyhnout se tak zvukům, které… jsou jako vystřižené z Exorcisty.
Včera jsme to štěstí neměli. Koukali jsme na Hanibala zrození a – tady trochu odbočím: představte si, že bychom koukali na takové Paranormal aktivity. Myslím, že bychom nespali ani já, ani sestra. Takže, koukali jsme na Hanibala a do chaty jsme přišli až k jedné hodině ráno. Babička se dvakrát otočila, ale nevzbudila se. Ještě než jsem stačil zalézt do postele, babička se rozjela. Než stačila zalézt do postele sestřička, už mi tekly slzy.
Potlačovaný smích je prevít. Člověk díky němu může přijít i k úrazu. Jelikož sestra leží s babičkou na rozkládacím gauči, její zážitek byl jaksi bezprostřední. „Já to mám hned z první palby!“ řekla, což mě sedícího a píšícího tento článek odzbrojilo natolik, že jsem se zaklonil a hlavou majznul do obložení. Nic nerozesměje tak, jako cizí neštěstí, kterému se nesmíte smát moc nahlas.
Babička má rozvinutou stupnici chrápání: od dřevorubeckého hřmění, co by sundalo i strom, přes normované chrápání, až po zvuky, které bych přisuzoval psovi v posledním tažení. Po každé sestavě si navíc babička dopřává dlouhé oddechnutí a chvilku odpočinku, aby nabrala nových sil. Jako v aerobiku.
No sami posuďte z audio nahrávky:
Když pak babička přestala chrápat, pro změnu jí začalo kručet v žaludku… C‘est la vie.
Štítky: Nová Bystřice, Prázdniny 11, Terezka
Zařazeno: Blog | Autor: Fífa | Okomentovat | 14.7.2011
Bohužel, bohudík, každý to bere jinak. Já na knížkách o brýlatém mladíkovi vyrůstal, takže na premiéru posledního dílu, totiž jeho druhé části jsem notně těšil. A rozhodně to pro mě nebylo zklamání…
V jabloneckém kině byla stejná akce jako ve spoustě dalších kin po republice a tak i my jí využili a od devíti hodin jsme šli na první část posledního dílu – Harry Potter a Relikvie smrti. Za 150,- na dva filmy, když z toho jeden je 3D? Kdy se to zase naskytne? Jelikož sestřička zjistila, že neviděla ani předchozí šestý díl, proběhl předtím doma i ten. I když poměrně rychlokurzem, nebyl čas.
Jsem sice zastáncem filmů v originálním znění, zjistil jsem ale, že nadabovaný první part je mnohem vtipnější než ten originální. Nebo jsem si ho už moc nepamatoval, i to je možné. Co mě ovšem neskutečně rozčilovalo, byli lidi. Někteří jedinci pusu po celé promítání prvního partu pusu nezavřeli. Budu do ní něco házeli anebo si s někým povídali. Nevím, co mě rozčilovalo víc, jestli to, jak mě rušili křupáním a šustěním pytlíků, anebo to, že já sám jsem si neměl s kým popovídat. Můj zbytek totiž seděl v řadě přede mnou.
Našel se ale i jeden světlý okamžik – Harry kráčí za laní, která ho má přivedet k meči Godrika Nebelvíra a někomu v přízemí spadla plechovka na zem, rozezněl se šepot a nějaká slečna jasným hlasem na celý sál glosovala: „Sakra lidi nechte toho, teď je to zrovna takový napínavý!“ Jasně, že se celý sál začal smát…
A konečně se dostávám k tomu hlavnímu, k druhé části. Tady by asi mělo být varování před spoilery.

Čekal jsem epické finále ságy, která se s námi táhne už desetiletí, a přesně to jsem také dostal. Kamera neobtěžovala dlouhými záběry na hrad, na krajinu, jako to bylo v první části, film jede svižně od začátku až do konce. Ten je oproti knížce pozměněný. Prvně se mi ovšem stalo, že jsem zasáhnutí scénáristů uvítal. Souboj Harryho a Voldemorta, který je v knížce sotva na půl stránky, je ve filmu na několik minut. Několik parádních minut.
Celkově boj o Bradavice, který vyplňuje většinu druhé poloviny filmu, je epický. Smrtijedi létají sem a tam, studenti hystericky pobíhají, všude někdo kouzlí, sochy tam mydlí do Smrtijedů a obrů halapartnami. Dostane se dokonce i na souboj McGonagallové a Snapea. Jeho doznání pak bylo mnohem dojemnější než v knize.
Tvůrci se sice nedokázali vyhnout klišé, jako je třeba na poslední chvilku chytící se Neville, ale jinak film dávkuje jeden parádní souboj za druhým, až do zmiňovaného monumentálního vyvrcholení v Bradavicích. Dostane se i na pár povedených vtipů a hlášek.
Zatím, pln až podivně infantilního nadšení, nemohu dát jinak než plný počet hvězdiček. Fakt jsem z toho filmu unesen…
P. S.: Konečně vím, jak to bylo s těmi hůlkami. Nikdy, i když jsem tu část četl několikrát, se mi to z knížky nepodařilo pochopit.
Branžež Jablonec jejich příběh Kino Liberec Moudro Nová Bystřice Prázdniny 11 Terezka TUL Zápisky z cest
WP Cumulus Flash tag cloud by Roy Tanck requires Flash Player 9 or better.