Filip Martínek

Milý a drahý Ježíšku,

je to již drahnou dobu, co jsem Ti naposledy, odhaduji, že to bude asi tak deset let, psal a vkládal do toho psaní obrovské naděje. Nemohu říci, že bys nevyslyšel má přání, která jsem Ti v těch Vánočních dopisech psal. Nepamatuji si, co jsem psal a proto si ani nepamatuji na nějaké rozčarování, že bych nedostal, co jsem chtěl.

Letos Ti ale nepíšu, protože bych po Tobě snad něco chtěl. Už dávno vím, že dárky pod stromeček nedáváš Ty, ale rodiče. Jak bys to taky všechno mohl stihnout nanosit, když jsi tak malý a ta doba, než si se sestřičkou umyjeme ruce, je vždycky tak krátká.

Letos Ti píšu, abych Ti blahopřál. Už několik let se Tvůj monopol na rozdávání radosti snažil přebrat tlustý, bělovousý pán, jenž dělá stejnou práci jako ty, akorát ji dělá za oceánem. Jednu zimu jsem se zděšením zjistil, že má nad tebou lehce navrch. Pradávné rozdělení, kdy Santa měl pro sebe Západ, děda Mráz Východ a ty střed, se zdálo narušené. Jistě se to nelíbilo ani tobě, ale ani dědu Mrázovi. Ostatně, kam dál by asi chtěl rudě oblékaný vousáč dál expandovat, až by Tebe Ježíšku, sesadil z Tvé pozice?

V posledních dvou letech se ale objevily společenské tendence toho zápaďáka vystrnadit a já mohu s radostí konstatovat, že Tvé místo je uchováno, dokonce se zdá být silnější, než kdy dříve. Nejenže tu tolik není vidět tlouštík, ale ani ta jeho smečka sobů, v čele s notorickým pijákem vánočního punče – Rudolfem.

Do budoucna Ti přeji mnoho dalších pracovních úspěchů, Vánoc, které vykouzlí úsměv na tváři tisícům malých dětí a stále pevnou pozici na trhu a tak vůbec.

Tvůj navždy věrný obdivovatel Filip Martínek.

P. S.: Pod stromečkem budu mít jistě ještě místo na nějakou tu pozornost. Já jenom kdybys šel náhodou okolo…

komentář