Filip Martínek

Všude kolem mě je jenom prázdnota. Prázdnota, kterou vyplňuji jenom já sám, nikdo jiný. Nikdo do toho prostoru nedostal povolení vstoupit, nikdo o to totiž nestál. Kde je pravda? Nikdo o to nestál nebo já o nikoho nestál? Pomalu mi to připadá jako jedno a totéž…

Ruce Prázdnoty se ke mně natahují a pevně mě svírají. Prázdnota – milenka, která nikdy nezradí, milenka, co nikdy nezemře, nikdy neodejde. Nikoli milenka, ale kurtizána je to! Děvka, která si za své vřelé objetí účtuje přespříliš – vaše štěstí.

Pusťte si s k sobě jednou Prázdnotu, či její sestru Samotu, tu pravou sžíravě démonickou rusovlásku, a ony vás budou vysávat a ždímat, jak jen dlouho to bude možné. Vykopněte je nebo ještě lépe – nikdy je nepouštějte do svého chrámu.

Mně se to nepodařilo. Nebo jsem snad nechtěl? Je to už moc dlouho, co jsem tyhle dvě oslnivé krásky přivítal snad i s otevřenou náručí.

Oslnil mě záblesk, jak na ni padlo světlo, když jsem ji bral do ruky. Světlo přejelo přes malou plošku toho plíšku, který mě měl zachránit ze spárů dvou sirén. Položil jsem ho na zápěstí, přitlačil a trochu jím popojel.

V tom okamžiku mi došlo, jak moc zbaběle se chovám. Život je to, oč tu jde. Jde o nás a o to, jak prožijeme ten čas, který nám byl dán. Povezeme se na vlně nebo se staneme vlnou? Staneme se větrem, který bude dout do něčích plachet?

Život přeci stojí za to prožít. Je to dar, který dostaneme jenom jednou. Není možnost reklamace.

Nemůžeme změnit to, co bylo. Je zbytečné se o to snažit. To jenom přítomnost a budoucnost můžeme ovlivnit. Vyměnit ty dvě milenky za přátelství a lásku. Ať už za lásku přátelskou, či mileneckou. Není důležité, koho milujete. Podstatný je fakt, že milujete.

Milovat nás nic nestojí a přitom tím můžeme tolik změnit. Každý chci být milován, ale lásku nezíská, pokud není připraven ji dát.

Jste připraveni? Milujete? Jste milování? Pak máte to, co je nejcennější.

Žiletka dopadla na zem a tam zůstala ležet… navždy.

komentář

Tenkrát to nedopadlo moc dobře. Samozřejmě, že mě očekával trestu a nevěřil jsem tomu, že bych si ho mohl odpykat tady dole. Snažil jsem se mu uniknout a to poměrně nevybraným způsobem. Nejdříve jsem na něj seslal déšť žab, poté jsem pod ním nechal puknout zem a nakonec jsem se ho pokusil nechat odfouknout pomocí tornáda. Každý z těch pokusů se uskutečnil na jiném kontinentě a můj poslední pokus měl na svědomí dokonce i několik obětí mezi lidmi. Dodnes lituji. Lituji toho, že se mi nepodařilo se ho zbavit. Z mého přítele mohl být minimálně prezident nadnárodní korporace a z Ní držitelka Pulitzerovi ceny. Zobrazit celý článek »

Pokračovat ve čtení & okomentovat

Měl jsem vše, co jsem si mohl přát – dobrou školu, dobrou práci, při které jsem se ani moc nenadřel a krásnou přítelkyni a skutečného přítele. Nic mi nechybělo. Žil jsem dokonalý život. Život, který by chtěla spousta lidí. Život, který měl skončit happy endem.

Jistě si nyní říkáte, že musí přijít nějaké klišé. Samozřejmě, že přijde a to záhy. Nebylo moc dní, kdy bychom s přítelkyní netrávili aspoň nějaký čas společně, ale tohle byl přesně jeden z nich. Trávil jsem dnešní večer v přítomnost několika přátel, čistě pánská jízda, když se ke mně jeden z nich přitočil a pověděl mi, že se mnou chce mluvit. Stoupli jsme si tedy stranou a on pověděl tu parádní novinku. Zobrazit celý článek »

Pokračovat ve čtení & okomentovat

Držím ji za ruku a vzpomínám na ty šťastné chvíle, co jsme spolu prožili. Lunapark, obří kolo. Ty vášnivé polibky skoro dvě desítky metrů nad zemí. Nebo když jsme spolu byli v zoologické zahradě, kde se rozplývala nad barevností papoušků a roztomilostí medvědích mláďat a malých opiček. Tu rozzářenou tvář si budu navždy pamatovat. Zobrazit celý článek »

Pokračovat ve čtení & okomentovat