Filip Martínek

"Už to není to, co to bývalo…. Je to mnohem lepší!"

Kategorie: Blog


Plesání na plese

Zařazeno: Blog, Povídky, Zápisky z cest | Autor: Fífa | 1 Komentář | 8.5.2012

Volně inspirováno skutečnými událostmi.

(Hodně volně.)

O překot se to snažím stihnout. Vbíhám do nádražní haly, sbíhám schody, kufrem si několikrát málem podrazím nohy, dostanu se na nástupiště právě včas, abych viděl, jak ta mrcha odjíždí. Zatracená zubačka. Zrovna se přehupuje přes horizont.

To, že jsem nestihl tenhle vlak, znamená, že mi ujede i rychlík dole ve Štrbě a écéčko ze Žiliny, propadne mi již zaplacený lístek a já právě teď nevím, jak se dostanu do Čech…

Zatracená bába na recepci, kdyby se tak dlouho nevykecávala s recepční, mohl jsem to stihnout. No nic, pozdě bycha honiti… pozdě zubačku honiti.

Co mi zbývá? Jdu se podívat, kdy mi jede další (za půl hodiny) a sedám si na nástupišti na lavičku. Koukám tupě na zbytky sněhu naproti mně a připadám si divně. Když jsem spěšně odcházel z hotelu, teploměr na recepci ukazoval 19,5°C a i tady je pořád sníh a že ho není málo… Zobrazit celý článek »

Pokračovat ve čtení & okomentovat

Dalího spánek

Zařazeno: Blog | Autor: Fífa | 6 Komentářů | 6.3.2012

Když někde spím poprvé, mám problém usnout. Nové prostředí, jiná tvrdost postele, jiné zvuky z okolí, jinak osvětlená místnost (i když správná míra temnoty se dá hravě dohnat přetažením deky přes hlavu), prostě „doma je doma.“

Dnes se mi ale prvně stalo, abych několik hodin pozvolna plul mezi sny a realitou. Připadal jsem si jako uprostřed obrazu od Dalího, kdy jsem v jednu chvíli ležel a koukal z okna a v mžiku jsem z toho samého okna pozoroval posouvání jednolité masy po silnici, směřující k zatáčce. Když tam dorazila, začala se zvedat, po chvilce jsem uviděl, že má nohu – stala se z ní houba! Houba, která vypadala tak trochu jako hvězdná loď z Hvězdných válek.

Otočil jsem radši na druhý bok. Díval jsem se na nakreslené kuřátko na povlečení a než jsem se nadál, začalo z prostěradla skákat jedno kuře krákoře, chodí po dvoře… za druhým. Stačilo jen pár okamžiků a kolem mě bylo víc kuřat než v pobočce KFC.

Doma je doma…

komentář

Tento článek nemá nikoho urazit. Jde pouze o osobní pohled na prožité.

Vysokoškolský život v aulách a třídách není žádná brnkačka.

Ve čtvrtek máme první cvičení od sedmi. Začínáme vždycky duševní rozcvičkou. V sedm. Chápete? V tuhle hodinu, kdy i ten kohout ještě spí, nebývám v rozpoložení věnovat se škole, natož dělat nějakou rozcvičku. Stačila mi ta, co jsem absolvoval, když jsem dobíhal autobus.

Přednášející dalšího bloku také stojí za zmínku – pokud nesedíte blíž než ve čtvrté řadě, slyšíte každé 4. slovo, rozumíte každé 2. S tím porozumění to ale není o moc slavnější, ani když sedíte v lavici první. Tohohle doktora máme i v pátek. Chápu, učit při pátku není žádný odvaz, ale aby mu padala hlava při prezentacích našich referátů… Nejkouzelnější bylo, když jednou skutečně zabral a pak se kolegyni omlouval. „Nicméně to, že jsem na okamžik ztratil koncentraci (krásný eufemismus pro usnul, nezdá se vám?), mi nezabrání, abych tu prezentaci okomentoval.“ Ten chlap prostě ví, jak pobavit.

Každý z nás má to svoje slovo. Přednášející bloku, který máme ve čtvrtek od 18,00 má „jo“. Teď ve čtvrtek jsme zrovna probírali pravidla mluveného proslovu. Jenom za měřený hodinový úsek použil „jo“ dvěstěkrát.

Vysokoškolský život v aulách a třídách není žádná sranda.

Štítky:

komentář

Mám to rád

Zařazeno: Blog | Autor: Fífa | Okomentovat | 18.9.2011

Jednoduché a opakující se pohyby. Nahoru, dolu nahoru, dolů. Trochu navlhčit a pokračovat dál. Nahoru, dolů… občas trochu do stran.

Rád provádím činnosti, z nichž mám nějaké to potěšení, u nichž je vidět výsledek.

Myslím při tom vždycky na něco hezkého, aby mi to lépe uteklo a já byl rychleji hotový. Nemám rád, když mě při tom někdo vyruší. Člověk vypadne z tempa a hned to potom trvá déle.

Už to bude. To člověk pozná.

Ještě chvilku… jo… A je to.

Miluju ten pocit, když dostanu dolů z kalhot flek od červeného vína.

komentář

Dnešním článkem nepobavím. Rozhodně ne.

Osoba, kterou milujete, vás podvede. To se prostě stává. Je ale skutečně nutné, abych tím, že jsem svoje libido neudržel na uzdě, obtěžoval ještě toho druhého? Když se s ním nechci rozejít, tak proč bych mu to říkal? Z upřímnosti? Houby. Tohle není snaha o upřímnost, ale alibismus. „Mně to trápí, tak ti to řeknu a určitě se mi uleví, protože ta upřímnost je přeci tak osvobozující.“ Je. Většinou. Tohle je ale zrovna ten případ, kdy tomu tak není. Sám si za to můžu, tak snad mám dost důstojnosti a odvahy a vyžeru si to sám, ne? Tu druhou osobu miluji, no, minimálně ji mám rád, proč bych s ní jinak byl*, tak ji snad nechci ublížit. A tohle jí ublíží zaručeně.

Spíše si uvědom, proč jsi to udělal. Jestli v tom byl alkohol, dej si facku a přestaň pít, když to neumíš. Když hledáš něco, co ve vztahu nemáš, nebylo lepší zařídit, abys za tím nemusel tajně?

 

*V případě zlatokopek je to jiná.

komentář

  • Populární štítky